Role školních metodiků*ček prevence v měnícím se světě mladých lidí
#SŠ #ZŠ #identity #prevence_násilí
V českých školách se prevence předsudečného násilí do popředí často dostává až ve chvíli, kdy se objeví konkrétní incident.
Ponižování a vylučování ve třídě, sexistické poznámky, homofobní nebo transfobní narážky, online útoky, které se rychle přelijí do školního kolektivu. V praxi přitom nejde o jednotlivosti, ale o projevy hlubších nerovností a o kvalitu školního klimatu. Právě zde se ukazuje, jak zásadní roli mají školní metodici*čky prevence. V rámci českého vzdělávacího systému jsou to právě oni*y, kdo koordinují strategii školy v rámci prevence, pomáhají nastavovat postupy a v konkrétních situacích často jako první rozpoznají, že nejde jen o běžný konflikt, ale o chování s předsudečným rozměrem. Mezi všemi ostatními podpůrnými pozicemi na školách, jsou to právě oni, kteří*ré jsou na každé škole.
Proto jsme jako tým F*ÉRA NESEHNUTÍ v říjnu uspořádali*y v Brně kulatý stůl zaměřený na roli školních metodiků*ček prevence v měnícím se světě mladých. Šlo nám o jednoduchou věc. Dát prostor hlasu lidí, kteří tuto práci dělají každý den v reálných podmínkách škol, a společně pojmenovat, co se mění, co je nejtěžší a co by školní prevenci opravdu pomohlo.
Setkání se účastnily metodici*čky prevence z různých typů škol v Jihomoravském kraji, zástupci*kyně nevládních organizací i akademické sféry. Mezi hostkami a hosty byly Lucie Jarkovská, docentka z Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, Nika Mazániková z Partnerství pro vzdělávání 2030+ jako expertka na wellbeing a gender ve vzdělávání a klinický psycholog Petr Válek z organizace Spondea. Moderovala Eva Colledani a za F*ÉRA NESEHNUTÍ se účastnily Zuzana Martanovič a Agáta Prokopová.
Kulatý stůl jsme postavili*y tak, aby se vedle konkrétních zkušeností otevřely i širší trendy. Co teď mladí lidé nejvíc řeší. Jak se to promítá do tříd. Kde prevence naráží na systém. A jak může školám pomáhat neziskový sektor, aby se metodici*čky prevence nemuseli*y v klíčových situacích spoléhat jen na improvizaci.
Obrovské rozdíly mezi školami a tlak na jednotlivce*ky
Jedna z nejsilnějších linek diskuse se dala shrnout jednoduše. Prevence ve školách dnes vypadá úplně jinak podle toho, do jaké školy dítě chodí. Metodicičky popisovaliy obrovské rozdíly v podmínkách, od kapacit školního poradenského pracoviště přes přístup vedení školy až po míru podpory ze strany zřizovatelstva.
V některých školách má metodik*čka prevence oporu v týmu, jasné kompetence a prostor pro koordinaci prevence. Jinde je metodik*čka prevence na velkou část agendy sám*sama, často bez reálného odpočtu hodin, bez možnosti konzultovat složité případy a bez času na dlouhodobou práci s třídními kolektivy. Zaznívalo, že právě tato nerovnost je pro prevenci zásadní. Nejen kvůli zátěži jednotlivců*kyň, ale i kvůli tomu, že se rozdílné podmínky promítají do bezpečí dětí.
Opakovaně se vracel i tlak očekávání. Metodici*čky prevence bývají vnímáni*y jako ti, kdo mají „řešit všechno“. Od konfliktů ve třídě přes závislosti až po krizové situace spojené s duševním zdravím. Bez času a podpory ale snadno nastává situace, kdy se prevence zúží na řešení akutních problémů a ztratí se prostor pro systematickou práci, která je pro bezpečné klima školy nejdůležitější.
Když se prevence stane citlivým tématem: obavy z reakcí rodičovstva
Výrazně se otevřelo i téma komunikace s rodičovstvem. Metodicičky mluvili*y o tom, že některé oblasti prevence jsou dnes společensky polarizované a škola se pod tlak dostává nejen při řešení konkrétních incidentů, ale už při samotné preventivní práci.
Tato nejistota dopadá zejména na témata spojená s genderovou rovností, genderovými identitami, partnerskými vztahy dospívajících nebo sexualizovaným násilím. Zaznívalo, že školy potřebují jasnější oporu, jak tato témata komunikovat odborně a citlivě, aby prevence nebyla zablokovaná strachem z konfliktu nebo obavou, že škola „udělá chybu“ a ztratí důvěru rodičovstva.
Digitální bezpečí a digitální wellbeing: škola už není oddělený svět
Silně rezonovalo téma digitálního bezpečí a digitálního wellbeingu. Metodicičky upozorňovali*y, že hranice mezi online a offline světem se pro mladé lidi prakticky stírá. To, co začne na sociálních sítích, pokračuje ve třídě. A to, co vznikne ve třídě, se během pár minut rozjede online.
Vedle kyberšikany se objevují nové formy online obtěžování, tlak na výkon a vzhled, sdílení intimních materiálů bez souhlasu nebo normalizace ponižujících komentářů, které mohou mít i předsudečný rozměr. Zaznívaly i obavy z radikalizačních obsahů a online komunit, které posilují nenávistné postoje, včetně misogynie a útoků na různé genderové identity.
Nové závislosti a nové návykové látky: škola potřebuje nástroje, ne jen zákazy
Na digitální svět navazovalo téma nových závislostí. Vedle návykových látek se stále častěji řeší nelátkové závislosti, například na sociálních sítích, hrách nebo online obsahu. Metodicičky popisovaliy, že v praxi často chybí jednoduché, použitelné nástroje pro včasné rozpoznání, pro práci s třídou i pro citlivé zapojení rodiny tak, aby škola reagovala podpůrně a preventivně, ne jen restriktivně.
Genderové identity a trans studující*: bezpečí není „téma navíc“
Samostatnou a velmi důležitou část diskuse tvořila témata genderových identit a podpory trans studujících. Zaznívalo, že školy se v těchto situacích často pohybují mezi potřebou chránit konkrétní dítě a obavou z reakcí okolí. Metodicičky sdíleli*y, že školy mnohdy nemají jasně nastavené postupy, jak pracovat s otázkami jména a oslovování, jak chránit soukromí dítěte a jak zároveň citlivě pracovat s třídním kolektivem.
Silně se ukazovalo, že genderová rovnost není okrajové téma. Je to součást prevence násilí a práce s respektem. Pokud škola nemá jasné postupy a metodickou oporu, hrozí, že se citlivé situace budou řešit nahodile a zvyšuje se riziko sekundární viktimizace dítěte.
Školní poradenské pracoviště v praxi: různorodost, která vytváří nerovnosti
Dalším opakovaným tématem byla různorodá podoba školních poradenských týmů. Někde funguje týmová spolupráce a role jsou rozdělené, jinde je prevence závislá téměř výhradně na jedné osobě. To se promítá nejen do kvality prevence, ale i do schopnosti školy zvládat krizové situace bez přetížení jednotlivců*kyň.
Diskuse proto otevřela potřebu sjednocení minimálních standardů. Ne ve smyslu formalit, ale ve smyslu reálných podmínek, jasných kompetencí, dostupné supervize a návazných služeb. Zaznívalo, že prevence potřebuje být součástí strategie školy, nikoli jen povinností přidělenou jednomu člověku.
Co by školské prevenci opravdu pomohlo a jak na to navážeme
V závěru se diskuse stočila k tomu, co by metodikům*čkám prevence nejvíc pomohlo. Vedle adekvátních odpočtů hodin a stabilního ukotvení role se objevovala poptávka po sdílení dobré praxe, pravidelných regionálních setkáních, dostupných materiálech a možnosti rychlé konzultace v náročných situacích. Zaznívala také potřeba podpory v oblasti prevence předsudečného násilí a práce s genderově podmíněným násilím, protože právě zde se metodicičky často pohybují na hraně mezi odbornou odpovědností a společenskými tlaky.
Tento kulatý stůl jsme vnímali*y jako první krok. Přinesl jasnější obraz toho, co se ve školách skutečně děje a co metodici*čky prevence potřebují. Na hlas praxe jsme následně navázali*y celostátním kulatým stolem pořádaným SKAV a EDUin 3. prosince 2025, kde se do debaty zapojí další systémoví aktéři a aktérky. Cílem je, aby zkušenosti metodiků*ček prevence z regionů byly podkladem pro systémové změny, které posílí bezpečí, wellbeing a rovné zacházení ve školách.
Bezpečné školy pro všechny děti nevzniknou samy od sebe. Vznikají díky každodenní práci lidí, kteří drží klima školy pohromadě, často bez dostatečné opory. A právě jejich hlas potřebujeme brát vážně a oporu se jim musíme snažit vytvářet.
Kulatý stůl i tento text vznikli v rámci projektu Bez násilí: Společně k respektující společnosti, který byl realizován za finanční podpory Úřadu vlády České republiky. Výstupy projektu nereprezentují názor Úřadu vlády České republiky a Úřad vlády České republiky neodpovídá za použití informací, jež jsou obsahem těchto výstupů.
